Při sledování zpráv o počasí zajásalo mé kajakářské srdéčko, bo hlásili oteplení a nárůst hladin vodních toků. V sobotu ráno cestou do práce jsem rozeslal pár informačních smsek, zda se někdo chytí, a bude chtít smočit pádlo. Z většiny legendárních pádlerů mi účast přislíbil Slůňa, Bábe a Daník. Mistra Pafku zneschopnila jeho domácí paní doktorka a Karlos s Pepinem raději nereagovali. Kolem oběda jsem sledoval vodočet na Svořidlech a bylo tam padesát kubíků se stoupající tendencí. Čistě náhodou jsem odpoledne s mýma holkama zavítal k Daníkovům a jali jsme se domlouvat v kolik a kam. Trošku nás zarazilo zdráhání Leušky, že na víno je ve tři hodiny odpoledne trochu brzy, ale po dvou lahvinkách bílého, něco myslivce, višňovice a trochu slivovice jsme měli jasno. Bylo rozhodnuto, že pokud bude příznivý stav vody v Krounce, letošní první smočení bude na ní. Těšil jsem se, neboť Daník vychvaloval říčku a okolní krajinu a sliboval vodu WW2 až WW3 a jedno místo něco mezi WW3+ až WW4.
Jednou jsem vandrem zavítal do končin okolo hradu Rychmburk a tehdá by mě ani ve snu nenapadlo, že ten kamenitý potůček se dá jet, a je tak obtížný. Také se nám podařilo domluvit Pražáka jako zku… autobusáka. Ráno psala chytrá krabička, že stav vody je 26cm s průtokem 4.438 kubíků. Radost nám zkalila neúčast Slůni, neboť místo kamarádů dal přednost těhotné své ženě a banální návštěvě pohotovosti 🙂 . Nástupní místo navigace spočítala za 51km, zhruba 50minut jízdy. Pražák povzbuzován Bábou se choval k Daníkovo Krtkovi jako k cizímu a uháněl s větrem o závod. Je pravda, že zkracoval příjezd o minuty, ale pohled ze zadního sedadla, byl jen pro silné nátury. A to my jsme!
Náhle se ozvala krabička, že jsme na místě. Otevřel jsem oko a těšil se na klidnější a houpavější způsob dopravy. Anšto a protože nám pan Celsius věnoval jen půl stupně tepla, oblékání do hydra bylo dílem okamžiku. Bábe si zapomněl čepičku a že bez ní nepojede. Situaci zachránil Dáňa a půjčil mu svůj prosolený šátek. Před odražením od břehu jsme se ještě chvilku bavili pohledem na marné Bábovo snažení nasadit si suchou šprajdu v neoprenových rukavicích.
Pak nás čekalo příjemné svezení, ale zatím bez slibovaného adrenalinu. Po pár zatáčkách začala říčka jakoby uhánět z kopce a o pěkné peřeje nebyla nouze. O jednu moc výživnou nás ochudil spadlý strom a i když jsme se snažili odtáhnout jej z řeky, tak jediným přínosem bylo protáhnutí ztuhlých končetin. Povzbuzen tupou hrubou silou se mi povedlo odstranit menší stromek z jiné peřejky a vše bylo hned veselejší. Plavba byla příjemná a říčka peřejemi nešetřila. Najednou se mezi kopci vynořil hrad Rychmburk a jediné co nám kazilo romantiku, byly mrznoucí ruce, neboť jediné rukavice měl slečinka Bábe.
Ještě v dohledu hradu si na nás kulišák Dáňa připravil bojovku. Jelikož se rozhodl najíždět, zastavil před zatáčkou, za kterou se tyčila skála, kterou jsme měli míjet. Daník se vydal pěšmo ke skále, že nás zvěční. Slepě jsem poslech jeho radu „ jeď v pravo“ a za škodolibého posměchu jsem s hrůznou grimasou musel vylehávat. Ale co bych to byl za kamaráda, kdybych varoval Bábu. S Dáňou jsme se bavili pohledem na neohrožený černý ledoborec (Bábeho necky) rozhozený najetím na skálu s následným vylehnutím. Pak se nechal zvěčnit najížděč v dramatické póze (…to je ta fotka na začátku, kdybyste jako nevěděli… ) a uháněli jsme dál v očekávání věcí dalších.
U třetího mostu jsme vylezli a šli prozkoumávat soutěsku, jejíž obtížnost je uváděna jako WW4. V kilometráži je uvedeno, že se nachází cca 300m od mostu. Hledali jsme ji marně. 
Po chvilce zklamání jsme naskákali do plastu a vyjeli hledat dnešní vrcholnou výzvu. Onu soutěsku jsme našli dál, tipoval bych to minimálně na 500m od mostu. Nastalo ovšem zklamání, protože na její horní části teklo málo vody.Rozhodli jsme se kousek přenést a nastoupit lehce v půlce kaskády. Krounka je v těchto místech opravdu svižná a celá část je zakončena dvěma vlnami a menší žumpou. Ona žumpička měla dostatek sil, aby Bábovi odšprajdovala kajak a nedobrovolně si tak panáček ochladil moudí. Na závěr se začal měnit ráz krajiny, ubývaly kopce a skály a začalo nám foukati proti ksichtíkům.
Už jsme se s prsty doběla promrzlými těšili na zku… autobusáka Míru a teplé suché prádlo. Suchou nohou jsme vystoupili ve vesničce Doly, jemně plácli přemrzlýma tlapkama, nechali si obnažené zadnice ofouknout větrem a směřovali k domovu. V Hlinsku nám bylo trochu divné, že se na zdejší sjezdovce lyžuje, když se právě vracíme z vody, ale náhlá chumelenice nás vrátila do zimní reality.
Podotknouti musím i to, že Bábe náš 50 km vzdálený cíl sjetí poněkud časově podhodnotil a své ženušce oznámil přehnaně optimisticky, že bude za 2 hodiny doma. Už od začátku jasně nesplnitelné. I jal se po vysvětlujícím telefonátu své drahé polovičky popohánět autobusáka a naštěstí zasáhla příroda. Za jízdy z kopce, se třemi kajaky na střeše a zmrzlinami uvnitř byl krtek lehce nadzvednut a odhozen větrem a i Bábe usoudil, že nejsme na závodech.
Pro upřesnění uvedu pár dat. Nástup je u vesnice Kutřín – údolí zvané část Šilinkův Důl. Délka vodní trasy do vesnice Doly je cca 10km obtížnosti WW2 až WW3. Jeli jsme při 26cm ( 4,438m3/s ) a uznali jsme to jako minimální stav pro pěkné svezení. Teplota 0,5 stupně Celsia – tu doporučujeme pro příště vyšší :-))
A nesmím zapomenout na osazenstvo
Dvorní najížděč Dáňa
Šutrojezdec Bábe
Snímkotvořič Dejf
Zku…… autobusák Pražák
a nemalý dík patří Dáňovo Krtkovi ( Škoda Roomster, barva černá)
4 reakce na Led(n)ová Krounka (sepsal Dejf)