Letní putování po Sázavě

clanek_sazava_1A je to tu zase. Jako každý rok se balím na letní vodu. Při přenášení věcí z hromady co se musí vejít na hromadu co se nevejde a zpátky, se mi honí hlavou myšlenky na nadcházející týden a pomalu mě obestírají chmury. Od vlivu svaté trojice (Bába, Karlos a Pavka) jsem se snad oprostil a teoreticky nehrozí, že mě zatáhnou do svých pijatických orgií, ale letos s náma jede poprvé pokušitel Adamus a já nevím jestli dokážu odolávat jeho přirozeně ZELENÉMU šarmu tak, abych ráno mohl řídit a bezpečeně převézt auto a následně i rodiku po vodě. Pro jistotu jsem odložil odjezd o den a marně doufám, že uniknu prvotnímu náporu nezdravého a návykového alkoholu.

Vyrážím v neděli večer směr Kácov se třema kolama na střeše a třema kolama za autem (myslím že nikdo by netipoval, že jedu na vodu :-))) a doufám že moje loď je už na místě. Po příjezdu stavím stan, odmítám nabídky na panáky a pivo a pomalu se dozvídám podrobnosti z prvního dne. Nehodlám se na tomto seriozním webu zaobírat nechutnostmi typu ten se ožral a proto zmíním jen příhodu při které pan Adam získal přezdívku Vorel. V rámci zachování anonymity zůčastněné osoby použiji smyšlené jméno. Pan Adam se neúčastnil předvodního soustředění v pohledských a dorazil až v sobotu na místo startu. První koho uviděl a samozřejmě neznal byl hajnej Hruška. Není divu že panu Adamovi padl do oka. Měří totiž víc jak dva metry a ten den zkonzumoval minimálně dva litry koly, kterou mu ale někdo říznul vínem v poměru dvě deci koly na litr vína a zapoměl mu to říct. Hajnej Hruška je osobitý a komunikativní chlapík a tudíž se na pana Adama vrhnul s napřaženou pravicí a započíná následující rozhovor:

Hruška: „já jsem Hruška, tebe neznám“
Adam: „ahoj já jsem Adam“
Hruška: „Vorel? To je divný jméno, no nic tak tě vítám“
Adam: „ne Vorel, Adam (v očích se mu zračí děs)“
Hruška: „no vždyť říkám Vorel (odchází kamsi do davu)“

Tak na tohle si s vorlem musím dát pivo. Nakonec si jich dám několik.

clanek_sazava_3Ráno se probouzím do růžova a těším se na vodu. Všichni rychle balíme, převážíme kolonu cca deseti aut, po cestě vlakem stihneme jeden chmelobilný džus a je to tady hurá na vodu. Svítíčko sluní, ptáci řvou, Ondra spí, rum je studenej, prostě parádní začátek. K večeru dojíždíme do ,dnes bych už řekl nechvalně proslulého, kempu Kuchelník. Je hned za jezem, u kterého s Vorlem vysazujeme děti a znaleckým zrakem shlížíme jez. Odborná konzultace potenciální cesty se prodlužuje. V okamžiku kdy konstatuju, že to na své laminátce jet nemůžu, se vorel rozhodne že na plastovce a ke všemu půjčené to klidně pojede. Ještě mu na poslední chvíli pádlem zkoumám optimální cestu a najednou frrrnk a bylo pryč. Dravá řeka mi vytrhla pádlo z ruky a peřejnatým úsekem ho vláčela pryč. Křičím „vorle pádlo … plave … chytit …. Tohle se nesmí nikdo dozvědět.“ Vorel skáče do kánoe a řídí se dolů brutální peřejí. Já přetáhuju loď a co naplat beru do ruky Ondrovo dětské pádýlko a s jistotou traverzuju do kempu. Postavíme stany a jdeme za ostatníma do hospůdky.

Tady Vorel záhy rozvíjí svůj ZELENÝ šarm a já mu bohužel podléhám. Bába s Karlosem se snaží stíhat, ale dneska prostě nemaj svůj den. První vyvrcholení přichází s příjezdem Pavky a Mišála. Vorel se vrhá po vzoru hajnýho Hrušky na nic netušícího Mišála a odehrává se následující rozhovor:

Vorel: „ahoj já sem Vorel jdem na panáka“
Mišál: „(otáčí se do davu) co to je za magora?“
Vorel: „na to se vykašli dem na panáka“
Mišál: „(stále mluví k davu) znáte ho někdo?“
Vorel: „Tak dělej dem na toho panáka“
Mišál: „tak jo já jsem Mišál“
Vorel: „to je jedno jdeme“

clanek_sazava_2Sleduju lehce rozmazané postavy a přemýšlím jestli se potácím já nebo oni. Potácíme se všichni. Ve vedlejším sále hraje parádní kapela. Ještě dva panáky a jdu hrát s nima. Kupodivu mě berou mezi sebe a docela nám to šlape. Vorel mezi tím tlačí jednoho panáka za druhým a já si všímám jak na všechny kolem mě padá hustá mlha. Bába, Karlos a Pavka odpadli. Mišál se drží s Vorlem kolem ramen a zpívají až se hory zelenají. Dál to vzalo rychlej spád kapela dohrála, odcházíme spát, naštěstí jsme rozumný a spíme venku. Ráno se probouzím rozhodně ne do růžova a zjišťuju, že rozhodně nemůžu řídit. O Vorlovi ani nemluvím. Ten má pod kůží víc než já a navíc mu alkohol v krvi pořád stoupá. Naštěstí se našli dobří kamarádi a převáží naše auta.

Den na vodě uplynul docela rychle vzhledem k tomu, jak pomalu prchal jed z mé krve. Jen nechápu občasné poznámky ostatních. Pořád něco melou o zvěři, čuňatech, démonech a podobně. Vorel během dne pěkně zezelenal a při dojezdu do Sázavy vypadal, že jde spát. Ale pivo to vyřešilo a večer u ohně, kterej každej den poctivě rozdělává Jarda s Tomášem, už zase drží lahvinku (tentokrát vína) a vesele zpívá. Dneska je Márvův večer. Kempem se rozléhá tklivý recitativ v podání zastřeného mistrova hlasu.

Je ráno a prší. Rozhoduju se je s Hančou a Ondrou na kola. Čekáme až se trošku vyčasí a skutečně v průběhu několika piv přestalo pršet a chvilkama prosvítá i sluníčko. Část vyráží na vodu, část po památkách a my na kola. Cesta je parádní. Vede skoro pořád podél řeky, občas zahlídneme část našich jak se pomaličku sune vodou vpřed. Parádní je závěr. Jedeme bahnitou cestou. Bahno lítá všude já s Ondrou jsem nadšenej, Hanča už míň. Pak kola přenášíme asi 200 metrů po skále prostě divočina. A pak zjistíme že toho půl kiláku se dalo objet asi padesáti metrovou asfaltovou cestou. Co mi říkala Hanča to snad ani nemůžu opakovat :o). Přejíždíme převozem do kempu, kde už je část našich a zbytek postupně doráží.

clanek_sazava_4Večer se odehrává v režii mladejch Vorlovejch. Nejdřív v poklidu usínaj, aby následně Kubík předváděl domorodý šavlový tanec, při kterém poblije nejprve stan, dva spacáky a celé své vystoupení završí tím, že poblije i svou zákonitou matku paní Terezu Vorlovou. Adam panikaří a hodlá se zabalit a jet domu. Naštěstí paní Vorlová není tak zpátečnická a strká Adamovi láhev do ruky se slovy ty tu zůstaneš s Týnkou. Já vemu Kubíka a pokud to půjde zítra se vrátíme. Věci si dáš k Bezimu a že je poblitej spacák nevadí, není poblitej zas tak moc. :o)

Ráno standardní proces, zabalit, převézt, nasednout do lodí a hurá na další úsek řeky. Úsek do Týnce osobně považuju za naprosto nejhorší na celý Sázavě. A ani letos se to nezměnilo. Asi dvoukilometrový volej před jezem u Týnce nám fouká silný protivítr a občas mám pocit, že snad jedu zpátky. Ale odměna je super, teplá, časově neomezená sprcha na tábořišti v Týnci překonává i moje nejtajnější sny. Večer posezení, popití, a ráno probuzení do zatím lehce podmračeného dne.

My s Vorlem jsme se dohodli, že jedem dneska na kajaku. Převážíme auta a jak začíná přidávat na intenzitě deště a zjišťujeme že vody je fakt málo, začínáme přehodnocovat svoje rozhodnutí a představa celodenního přeskakování šutrů nás přestává lákat. Když dorazíme zpátky do kempu, hudrujem tak silně, že si většina rozmyslí cestu po vodě a rozprchne se na všechny strany. Někdo jede domů, někdo na výlet a partička šílenců posílených ohnivou vodou vyráží po vodě. Odpoledne se sejdem v kempu a igelitová párty se rozjíždí stavíme mezi moje a Vorlovo auto přístřešek do kterýho se vejdou všichni co zbyli. Hrajem na kytaru, popíjíme, klábosíme a usínáme. Ráno zabalit a domů.

Kamarádi díky za parádní dovolenou a pokud jsem vynechal nějakou veselou příhodu tak se omlouvám. Bylo nás tolik, že jsem některý z Vás snad ani nepotkal. Každopádně se těším na další letní vodu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *