Hamerák po Pafkovsku

clanek_hamerak_1Zdar bando, předem soráč všem, kteří budou tímto článkem pohoršeni, nebo se po jeho přečtení budou chtít na tuto činnost vy….. Joa, jen pro info, reagovat na případné komentáře nebudu, jelikož od jisté doby su se na to vy….. Joataky co se týká použitého slohu, frází, pravopisu a tak – chtěl su otestnout wordíka, co všecko vydrží a taky je pravda, že su si chtěl opočnout od spisovné čéštiny a koneckonců stejně takhle fšici rozumíte a žvatláte, takže je to písle takněkjak lidově………

Taky upozorňovačka, že do tohohle článkování mě uvrt Bezoun, kterej mě při návratu z popisovane akce opět (jak to jenom dělá?) překvapil a to tím, že si plete význam slov „možná to napíšu“ se slovy „ano to napíšu“. Prostě využil mé slabé chvilky, kdy už su usínal na místě spolujezdce obklopen pádly a ofoukáván hot vzduchem z topení fára – byli sme fšici KO. Je ale fakt to, že kdyby mi nezacáloval splavenku, vařicí česnečku, pikantní játra s bramborem a oblohou a jeden oves, tak su do toho vopravdu nešel. Tímto Ti dík borečku jeden nevycválanej …………

clanek_hamerak_5Už ani nevím, kdy jsem poprvé zaslechl slovo „HAMERÁK“ (pro jelimany HAMERSKÝ POTOK s hustýma nekonečnýma kaskádama, vostrejma šutrasama, které ti uříznou hlavu ani nepolkneš a někteří prej i hrajou = nějakej magneťák). Když nám kluci (v našich očích neskuteční dobrodruzi) vždycky vyprávěli o tomto fenoménu vodáků, tak nám neználkům trnula kref v žilách a mrzly vlasy pod kokosama (mimochodem Mírovi, no tomu jak říkají pražáku, tuningace helmy z modré na černou moc nepomohla, jelikož se pořád chytá šňůrek na pálafce, zřejmě v doměnce, že se jedná o ručky u auta, což provádí vždy při sebemenším náznaku vychýlení lodě ze stabilní polohy. Takže už mu někdo vysvětlete, že to je o tom co máš v hlavě a né na hlavě – každopádně se polepši a už konečně začni šéfovat ten nafouklej kaučuk na divoké. Podotýkám, že igdyž se pokouším plácat tyčí s ploškami (pádlo) a udržet se v takové té věci, co vyvracuje nohy do křečovejch poloh (kajak) – jakože jezdit v kajaku, tak na gumaky su nezanevřel a když mám příležitost, tak se na nich rád vyřádím. Tímto srdečně zdravím mého nesmrtelného zadáka mistra Miráska s poznámkou, že se mi to tady bohužel nepodařilo zašpuntovat, jak na Kamenici. Sakra, kde jsem to zapích, jo, že z toho potoka jsou fšici paf, a to již několik roků a je fakt, že se jim den před vodjezdem podařilo i mě trochajc vybát.

Každopádně to vše začalo, jako vždy, pořádně se na to vysrat (promiňte) – tentokrát myšleno na WC a to minimálně 2x. Kvůli tomu se omluvám Barbuchovi, kterej na mě se Sluncem v duši čekal před radnicí v HB. Byl, nebo blil tam vlastně i Karlos, ale ten je na mé odůvodněné sekery zvyklej. Sjeli sme pro mou borůfku, která vlastně už není moje, ale tou dobou na smrt chorobného Pepina, kterej tak nemohl jet se zmiňovaným pražákem – ale k tomu se dostanem.

clanek_hamerak_2Po centrifuze v prostorách kokořínských garáží, kterou jsme na uvítanou vyfásli od Barbuchy – mimochodem pro neskryté nadšení posádky jsme si jí dali ještě jednou. Napodruhé to prej byl test čerstvě navázanejch kajaků, zda na střeše jeho jízdu opravdu vydržej. „U toho fakt nemusíme bejt“ – stačilo jen mrknout na Karlose, kterej vytrénovaným chvatem ulovil ve svém batohu pod nohama 3 orošené plechajzny pifka a už to vypuklo. Jelikož jsme džentlmeni – začali jsme čuřit až po 7h ranní. Samože Bezoun měl komplikajdy s posádkou, což je klasika, takže razíme směr Rozkoš (krásné to slovo, co?), tam prej naložíme zblitek (skoronovomanžele). Nebejt zmatené telefonní navigace Jardy, tak jsme někde v riti (dík Hančo, však ty víš, ještě že Tě má, nebo teda bude mít). Bohužel jsme se tam zdrželi. Zavinil to Bába, kterému se vzbouřilo anální očko, ale částečně i já – na parapetu garáže jsem se jal zachránil opuštěného lahváčka se jménem staropramen (omlouvám se tímto neznámému majiteli, ale flašu su vrátil na původní flek) a samozřejmě i Kárl objevil placatku s nešťastným fernetem, kterej s náma kupodivu v takovémto stavu moc dlouho nezůstal – přemístili jsme ho do sebe. Když to Jarda s Hankou viděli, tak nás pro sichr vybavili železnou zásobičku, upozorňuji, že jsem se s ní už naštěstí myslím nesetkal. Přijela druhá kára, házíme Hanču (naposledy svobodná na vodě) doprostřed zadních sedaček mezi dva šviháky, aby si to ještě pořádně užila a vyrážíme. Katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat – v Pelhřimáči na benzíně musíme zastavit a natankovat minimálně kartónek piveček, někteří teprve snídají. Za hlasitého sterea s kvalitní můzik, občasného nutného zastavení na lůlání, pěnového sprchování palubní desky a řídiče při otvírání pifsonů (musíš ještě víc trénovat Sluňo, opravdu víc) cesta velice rychle uběhla. Jo, Bábo, jezdíš jak bůch, ale zadní sedačka se schodla, že bys fakt měl umět řídit svého firemáka i s hlavou zamotanou do svetru – budeme trénovat, ano?

Sme prej tam, kempař nechce od nás pifko – má smůlu, vypadáváme z auta. Promiňte, já úplně zapo vyjmenovat človíčky, co tam vlastně byli, takže naše posádka ve složení – Bába, Slůňa, já, Hanka a Kája) druhé fáro ve skvadře – Pražák, Bezoun, Daníkn, Jarda, Monika. Fšici kajakáři, jen pražák a Ondra (taky pražák – od Rádi, ani nevim, jak se tam dostal) = pálava, Hanka a Jarda = baraka a Kubajs a nějaká slečna/paní = pálava. Nikde jinde asi nebyl plácek atak musíme parkovat vedle modré plechovky, z které na nás povykuje Anička a pak se objevuje Honzík (oba na kajakách) a již zmiňovaný Kubajs a nějakou tou tetou (sice jsme spolu hodili několikrát řeč, ale na její jméno nějak nedošla řada). Hej, někdo na nás huláká a mává, tak než popadnem pádla, že mu dojdem upravit úsměv, zjistíme, že je to na smrt nemocnej Pepin, kterej i když nemohl dřepnout na vodu, tak se alespoň na nás přijel mrknout. Tomu teda říkám kámoš (kterej má asi houby co na práci). Kdyby vzal alespoň Barču, ale to už je jiná pohádka. Prej má něco jako kameru – to zasejc budem hvězdy filma. Každopádně díkec za kousnutí opékané klobásky – máš to u mě. Vítáme se, převlíkáme, popíjíme u toho něco hnědýho odněkud z ciziny – prej to je dobrý tvrdí někdo od Povodů. Gumáci foukaj, někteří z nás se opět svlíkaj, jelikož musejí s pískem (mezi námi děfčaty – je to pěkná dřina), prostě komedie, jako vždy. Dem na to………házíme nádobíčko na ramena a k vodě.

Jo, zapo su Vám taky sdělit, že já su byl na HAMERÁKU úplně poprvé (atak i Sluníčko). Ostatní sou ostřílení hameráci, někteří na kajaku, někteří na kaučuku, prostě už to někdy frčeli. Takže dorazili jsme k vodě – mazec – hustej rybník, pro Lůďu by to bylo fakt porno. Kajakáři máčej sukně, Kubajs s tetou se cvičně práskaj – asi pro útlum nabíhajícího adrenalinu, někdo si připomíná eskymoše. Ukrutná pádlovačka k hrázi, tam se zmateně nakupují splavenky a nějaké prej jízdenky MHD. Následuje fasovačka samolepek – lepíme si to fšudemožně. Vláčíme lodě nějakým příkopem, lidí jak vos na lízátku. Super, vidím termální horkej premen chrlící kafe, jinej důvod, proč by tam bylo takovejch lidí na jednom místě mě prostě nenapad. Bohužel zrada, byla to mlha, studená voda připomínající lógr z kafe a pramenem byl rybník nad silnicí. No nic, šprajdovačka, vyzkoušení si pár manévrů, při kterejch dost lidí zjistilo, že to není to pravý ořechový a tak raději na sebe řveme a řešíme v jakém pořadí se pojede, kdo koho bude jistit, opakujeme signály (které nám prej mohou zachránit i život) prostě pohodička. Vše dohodlé, tak mažem dolů……….

clanek_hamerak_3Už jedem – byla tam takové něco jako dvoje futra (dveře to nemělo), mrkám na to, jezděj to vpravo (asi vojebávačka), divné je, že ty lidi tam taknějak zmizej, no nic, jela to skupina jedna (Bezoun, Monča, Danikn), trefil se tam i Sluníčko, tak to tam teda valim taky. S prstem v nose, prostě tam skoro nic nebylo, jen menší hup, a pak mě to vysadilo na šutr. Co budeme dělat? Sedim teda na šutříčku a čekám, až mě asi Bába jedoucí za mnou vyšťouchne a při tom mrkám zespoda, že levejma futrama to krásně valí, bez žádnejch překážek pod tím (jo, kluci holt vědí, kudy se to jede). Najednou rána ?! Dík Bábo, si kamarád – byl su vypíchnut a mastíme to docela rychlou peřejou někam dolů, tam. Kluci měli pravdu, když říkali, že to bude hustá obtížnost, kór, když se k tomu připočte zima, mrholení a trošičku ječmene prokládaný ofsem. Zastavovačka v prvním vracáku, zhodnocení situace, poklepání si na ramena a jede se dál. Valíme to – nedefinovatelná obtížnost – asi po 10 minutách vystupovačka, kdo nezastaví, ten bude nemilosrdně sežrán nějakou čtvrtou kaskádou (asi nějaká přezdívka pravěkého zvířete, neboco). Zastavuje se v hustém křoví, samá kláda (jako stromy), zasejc lidí jak na jarmarku. Jde se to omrknout – to se tak totiž dělá, když je to, jak říká Lůďa, porno. Uklidňuje mě, že prej tam k tomu hraje nějakej magneťák. Jo, dobrý, pěkně to klesá, samá bílá voda, to bude žůžo, ale muzika žádná, tak nevim. Prej je to o nájezdu řekla naše elitní rada, takže jak řekli, tak my udělali. Do tanku tank. Ovšem lehký problémek – musim s pískem a tak i Kárl se nechává ukecat. Byli jsme klidní, vždyť bylo domluveno, že jede první skupina, druhá a uzavírá to Ježíšek. Gumáci si jezděj jak chtěj, protože maj neuvěřitelnou rychlost, kterou neustále trénující kajakáři prostě nestačej. Hodnej Bába na nás počkal a i hlídal, estli nás někdo neočumuje (popravdě řečeno v takovej kládě (jako zimě) nebylo ani co). Klaplo to, pouze při nasedávačce sme zjistili, že jsme tu od nás zóstali sami – byl asi tak silnej proud, že se povodíci nedokázali udržet břehu. Dem na tooo, Kárl mávl pádlem, nevim teda jestli to bylo znamení, nebo že zrovna promáchl pádlem nad vodou, ale vyrazili jsme. Kárl si nechal učesat přilbu levobřežním roštím a zmizl. Já to objel a pak jencák, cáky, hup hupy, houp, houpy atd. – popravdě řečeno to samo taknějak jelo a projelo, mrzelo mě jen, že jsem nestihl zasunout prst do nosu, abych vzdal holt kamarádům, kteří pro mě vytvořili na onom rozjezdovém rybníce krásné foto. Za mnou to valil Barbucha – taky bez problémů, teda jen jsem ho slyšel lamentovat a používat nepublikovatelných slov (spisovně = nedal jsem to tak, jak bych si to představoval). Z prožívání adrenalinu – prej se tam měl dostavit říkali, nás ovšem vytrhl tuším Bezoun, nebo to byl Daníkn, kterej na nás řve ze břehu, ať koukáme zastavit, že si naše Sluníčko stihlo během jízdy uhnat plastiku nosu. My u toho nebyli, ale bylo nám řečeno, že jel hlavou nahoru, pak dolu, pak zase nahoru, ale už mu z nosu chrčela kref. Vím, že kluci (co spolu chodíme) říkali, že ať se tady moc nesnažíme eskymovat, že je to mělké a samé šutřisko, ale neuvěřitelný eskymátor Slunce na to asi hodil bobek. Nicméně když jsem si ho jal prohlédnout – musel jsem ho vysvobodit z houfu fotografů. Měl prostě a jednoduše hned u kořene přeraženej nos. Místní ošetřovatelnica pravila, že ona s tim nic asi neudělá, že nemocnice v Jindřicháči už na nás čeká, že to maj domluvené, že to je normálka a že klídek. Slunce bylo statečné a že prej nám to přec nezkazí, že to s náma sklouzne ještě jednou a pak že když teda na tom trváme, takže se teda zastavíme na úrazovce v Havl. Brodě, že tam má známe – přec tam operoval, ne? (civilkář jeden). Padl taky návrh, ať mu to srovnám, no šikovné kurňa su, ale byl jsem přeci jen lehce indisponován zimnou a přecpán chmeloobilným džusem, takže z toho sešlo. Během zastavování krvácení jsme se kochali ukázkami odlovení, někdy lovení snad každého druhého projíždějícího. Maník k tomu určený vůbec nestíhal, a tak tuším Daníkn, Monča, Karlos a asi i další si cvičně vylovili z rozbouřeného potoka kajakářské hračky, kajaky a myslím, že i kajakáře.

clanek_hamerak_4Náš hrdina, který jak říkal, si chtěl upravit řečiště pro čistou druhou jízdu (určitě prej ten šutrák svým nosánkem posunul alespoň o dva cenťáky) naskočil tak 3-4 metry nad potokem do kajaku, zařval, že ať vypadnem, že jede, houpl do vody a frčelo se dál jako by nic. Během chvilky jsme byli u cíle, kde nám zrovna ujel bus, ale dofrčel hnedle další, kam jsme na vlek naházeli své hračky a čekali chvilu na odjezd. Během té doby si náš Sluníčko s novou plastikou začal uvědomovat, že po tak zásadním zásahu na jeho ksichtíčku by si to už neměl dávat znova a tak se rozhodlo, že část bandy si to podruhé už nedá a povalí to dom. Čekání na odjezd jsme si krátili pózami při fotografování s tim nosem nakřivo. Je taky fakt, že odjíždějící posátku ukrutně mrzelo, že si tak krásný, dravý a technicky i silově náročný potok zvaný HAMERÁK již sklouznout nemohou, ale co by pro kamaráda neudělali, že ano? Přejezd busem byl příjemný, ohřáli jsme se v mixu teplého vzduchu z voňavého naftového bufíku s neoprénově/alkoholickým smradem z vodáků. Rozloučili jsme se tedy s Bábou, Dáňou, Sluncem a Karlem a zmrzlou Hančou a jelo se znova. Jediná drobná změna, že já přesedlal na kaučuk k Jardovi. Hned na začátku jsme předvedli ukázkovej traverz proti opravdu vostrýmu proudu, při kterém Járu chytili snad až někde před těma futrama jak jsem psal někde předtím a ještě k tomu na druhé straně, než jsem byl já s barakou. Druhá jízda byla naprostá užívačka, někteří z nás byli nesmrtelní, prostě pohoda, jako profíci jsme již z důvodů přerovnaného řečiště na čtvrté kaskádě nezastavovali a je fakt, že to bylo ještě lehčí, než první jízda – tímto Ti Sluníčko, myslímže jménem všech děkuji. Na rozdíl od první jízdy jsme se však neprozřetelně rozhodli, že se svezeme vlakem (MHD). Díky tomu, jsme si fšici užili meandry s nekonečným počtem větví a padlejch stromů – tak po 10m jsme si vždy mysleli, že začínáme cestu do pravěku. Nikdy jsem neviděl baraku plně naloženou větvema a lupením, které jsme při průjezdu nabrali. Bylo to nekonečné, muselo se i něco obnášet, ale vidina svezení v dobytčáku byla silnější než prožívající strasti a utrpení………

clanek_hamerak_6Velkej pešek (kterej snad neustále chodí okolo), vlak nám ujel před nosem (blbé přirovnání – promiň Slůňo). Naštěstí jsem stopl úplně jinej autobus, než byl nasmlouvanej na přepravu na Hameráku. Tímto děkuji nějakému vodáckému klubu z Brna – zejména řidiči, kterej netušil, co si to vpustil do busu. Hodil nás pár kiláků tam, kde se normálně vystupovalo. Pak proběhl ukázkový přesun z nesprávného busu do správného busu (řeknu Vám, takovou kupu lodí jsem ještě v životě na sobě neviděl). Následovala rychlá převlíkačka, sdělení adrenalinových zážitků a bohužel i silných citových výlevů, které někteří z nás slyšet opravdu nemusejí (na pohodovou vodu by to opravdu, ale opravdu patřit nemělo) rozloučili se a razilo se směr domov. Zatopili jsme si v autě, což odrovnalo celou posádku a málem snad i řidiče a jelikož to fakt smrdělo kolapsem z hladu, tak jsme se stavili na gáblíku, ale to už jsem psal v úvodu článku (teda jestli se tomu dá tak říkat). Dom jsme dorazili kol 19h totálně vyřízený. Musím pochválit organizaci této záležitosti, bylo to profesionální. Jen za sebe bych pouze podotkl, že příště si s ohledem na davové šílenství asi rozmyslím, estli tam pojedu. Takže to je asi tak vše, tak nashle ……………

PS: A jak to fšecko dopadlo? Sluncovi srovnali nosánek tak, že ho má snad ještě rovnější, než když mu ho upravil nějakej pacoš, když Sluníčko civilkařil, nebo že by opravdu manželka Terka?. Nikomu z nás se asi jinak nic nestalo. Kdo plaval nevim, krysy taky nevim……………… takže teď už fakty nashle a někdy zasejc na vodě………

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *