Hamerák 2007

Tak takhle nějak vypadala naše asi poslední letošní voda:

Ještě týden před akcí to vypadalo, že nás pojede tolik, až jsme z toho byli nervózní. Ale nebylo to potřeba. V sobotu 3.11. nás v osm ráno před Karlosovic doupětem stálo pět: já, Honza Povoda, Bezi, Karlos a strýc Pepin. Cestou jsme ještě v Michalovicích nabrali Pavlu, aby Pepinovi měl kdo řídit Pálavu.

clanek_hamerak_01Jeli jsme Honzovic Čochtanem a libovali si, co tam máme všichni místa. Bezi seděl vepředu s Honzou a normálně si povídali (!). Nedaleko za Pelhřimovem, když jsme stáli na semaforech, přišla najednou nějaká paní a pravila, že nám asi spadnou kajaky. Koukli jsme na střechu a zjistili, že měla pravdu. Začali jsme šmodrchat špagáty, když tu blikla zelená a Honza se slovy „Nehodlám tady čekat další hodinu!“ hupsnul za volant a vyrazil tak zčerstva, že strýce Pepina už jsme vytahovali do rozjetého auta za ruce… Kajaky jsme pořádně navázali až o kus dál a zanedlouho už jsme jeli po hrázi v Ratmírově.

clanek_hamerak_02Výběrčí parkovného nám nechtěl uvěřit, že jsme osobní auto, ale poté, co Honza začal mávat papírama a my mu vysvětlili, že osob nás je v autě jen pět a Karel že je pes, se začal smát a dal nám pokoj. Převlíkli jsme se do hydra, spustili lodě na rybník a přepádlovali k hrázi. Tam jsme si dali po pivku a vyrazili na vodu. Hned pod první kaskádou jsme pozorovali maníka, kterej ji sjel celou hlavou dolů, vylezl z kajaku až pod ní a byl pěkně od krve. To mě jenom utvrdilo v přesvědčení, že se tady asi moc zdvihat nedá.

clanek_hamerak_03Následovalo esíčko, který mě osobně přišlo až banální. Přesto, když jsme s Bezim čekali dole na ostatní, připlavalo odshora několik prázdných kajaků a pak teprve lidi. Mezi nima i notně prskající a vztekající se Karlos. Odspoda jsme sledovali jeho velkolepou show. Točil se na pádle jak na kolotoči chvíli po proudu, chvíli proti a pak zaplaval. Třetí kaskádu jsme poznali až podle toho, že nám Bezi řekl, že to byla ona. Zato čtvrtá, to byl fakt nářez. No vlastně by ani nebyl, kdybych tam já (blbec) netrefil kamen. Vylehával jsem tak dlouho, až jsem dovylehával pod kaskádu a tam vykrysil. Takže jsem se ani nepotloukl. Za mnou plavali Pavla s Pepinem a ti se potloukli naopak docela pěkně. Pak je to ještě před koncem natáhlo na strom a tak si na závěr ještě trochu zakraulovali. Ve Dvorečku jsme si dali gulášek, navázali lodě na vlek a vyrazili autobusem znovu na hráz.

Druhá jízda byla rychlejší a já poučen z předchozích nezdarů dal naprosto v klidu i čtvrtou kaskádu. Karlik zase nepokořil esíčko – mám pocit, že ho dostal zas ten samej šutr, a tak klel a prskal ještě o něco víc. Pavla s Pepinem si opět proplavali čtvrtou kaskádu… Ve Dvorečku jsme právě stihli autobus a po závěrečném pádlování přes rybník a focení navázali lodě a mazali domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *