Nedělní Stvořidla

Přátelé, kamarádi, slíbil jsem, že sem hodím pár řádků o našem včerejším výletu na Stvořidla, takže tak činím 🙂

Psát o Stvořidlech je asi celkem nošení do lesa… i když – včera jsme vlastně zjistili, že je mezi námi jeden nejmenovaný chlapec, který, ač z Brodu, ještě nikdy na Stvořidlech nebyl…

Dejf byl v sobotu s rodinkou na výletě a zjistil, že po těch několika bouřkách Světlá hlásí 30 kubíků a Stvořidla jsou plný vody. Hned nás začal organizovat. Já se Slůňou jsme se chytili okamžitě, Míra koketoval s myšlenkou osedlat pálavu a ostatní z rozličných důvodů nemohli. Dohodli jsme se teda na nedělní ráno. Voda se držela celou sobotu na 29 – 30 kubíkách a vypadalo to, že bude klesat jen opravdu hodně zvolna. Těšili jsme se, že tam ráno bude určitě ještě přes dvacet.

Večer v hospodě z Míry vylezlo, že se mu vlastně nějak nechce. Dvě hodiny jsme ho s Dejvem přemlouvali aspoň na řízení, ale vypadal dost neoblomně, tak jme nakonec zklamaně šli dom s tím, že pojedem jen tři a budem se převážet sami.

Ráno bylo správně zmatený. Nejdřív volalo Sluníčko, že to na půl osmou prostě nestíhá. Ukázalo se, že mu Dejf nakukal o hodinu jinej čas. Tak jsem ho ubezpečil, že má ještě hodinu. Pak jsem zjistil, že nemám čím přišmodrchat loď na střechu. Zavolal jsem Mičovi a ten mi řekl, že není problém, že mě před půl devátou vyzvedne a něco přiveze. Za pět půl devátý opět volalo Sluníčko, že nemůže najít pádlo. Našlo se u Dejva. V půl deset volal Míra, kde jsme, že jsou s Ditou nastoupený před barákem a co jako bude s tím řízením. To jsem teda koukal. Vzápětí se přihnal Dejf, že ho jejich super automatická samootvírací brána odmítala pustit ze dvora. No a pak už jsme jeli 🙂

Ve Smrčný nebyla ani noha. Už zdálky bylo vidět, že voda dost klesla (v tu chvíli tam bylo lehce přes 14 kubíků). Barvu měla světle hnědožlutou a voněla blátem. Vůbec nechápu, kde Sluníčko vzalo odvahu a chuť do toho vrazit hlavu a střihnout si eskymáka. Každopádně jízdu jsme si neskutečně užili. Vylouplo se krásný počasí, vodáci asi nějak ještě spali, nebo co a my vymetli snad každou vlnku a každej vracák, co byly po cestě. Prostě paráda. V kempu jsme dali pivko a vyvezli se zase nahoru k druhé jízdě. Tu jsme si snad užili ještě víc, i když ke konci už na každém bylo vidět, že má po všem tom blbnutí docela dost.