Archiv pro rubriku: Nezařazené

S odstupem 14ti dnů bych v krátkosti zavzpomínal na to, co se událo během jednoho podzimního víkendu v termínu od 30.9.-2.10.2016. Plán co sklouznout byl neustále měněn, ale cíl byl od začátku stejný – být hlavně spolu, na vodě a přežít. Měnilo se za pochodu vlastně úplně vše. Smekám před Bóooďou (nové označení pro Daníkn-hajnekn-kamion), který už musí mít v jeho kebuli komplet všechna vodní řečiště v Rakousku i Německu (Čech, Slovenska, Chorvatska, Polska) – je divnej.

… pro pokračování ve čtení klikněte tady… →

Kdo byl na táboře: Kubajs, Davča, Šíma, Venda a Jája. Vedoucí, Daník, Dejv. Jeli jsme na tábor k Domanínskému rybníku. Než jsme se stačili zabydlet, už začala první hra. Taťka nám řekl pravidla. Začalo to tak že jsme přešli přes potok. Pak jsme běželi do lodi která byla vyrobená z provazů. Tam jsme vzali jednu věc a běželi jsme k Dejvovi, ale museli jsme dávat pozor, aby nás … pro pokračování ve čtení klikněte tady… →

(Wojujᶏcy chłopak napisał…)

Samá voda, zábava, muzika, a gigantů mysli, kteří by o tom všem byli schopni zanechat písemnou zmínku, ne a ne. Tedy:

Poslechnětež baladu o jednom červencovém výletě. Celá akce se konala v duchu legendární filmové hlášky: „To je dost, žes nás taky jednou vyvez“. Neboť Dáňa vyvezl Klárku, Sluníčko Šimona, Dejv Leušku, já Dášenku, s Pafkou nikdo nechtěl, a pak tu byly tři kusy, které na WorWaních … pro pokračování ve čtení klikněte tady… →

Přátelé, kamarádíčci,

rok se s rokem sešel a máme opět tu čest zahudat si na Muzejní noci. Tento pátek, tam jako obvykle, v tu samou obvyklou dobu.

S nevšední úctou vaši WorWaní.

Že pojedem letos na jaře někam pádlovat, v tom jsme měli jasno už docela dlouho. Kdy to bude, to jsme taky věděli už pár měsíců dopředu. Ale v takových těch nedůležitých blbostech, jako třeba kam pojedem, čím pojedem a kdo se výpravy zúčastní, v těch jsme vůbec jasno neměli. Vždycky, když mi Bába (má na to asi nějakou úchylku) vypočítával, kolik nás bude a kolik na to budem … pro pokračování ve čtení klikněte tady… →

Onehdá jsem se poflakoval po zahradě a těšil se pohledem na probouzející se květenu, když tu náhle padl můj zrak na kajak, který jsem musel nedávno předtím vytáhnout ze skleníka, protože začal nepříjemně konkurovat kedlubnám. A ejhle, ze dna se na mě usmívala prasklina. Spráskl jsem ruce, protože v té chvíli se mi v hlavě pomalu začala rozplývat vidina letní dovolené u moře a místo ní se vynořovala představa zklamané … pro pokračování ve čtení klikněte tady… →