Sázavský Samba maraton 2014

Letos na podzim WorWaní usoudili, že je načase zase lehce předvést, kterak pádlují legendy, a po několika letech opět vyrazili rozčeřit stojaté vody Sázavy u Chocerad a trochu zahýbat pořadím výsledkové listiny Samba maratonu.

Akce se konala v sobotu 20. září 2014. V duchu WorWaní tradice jsme vyrazili pochopitelně už v pátek, abychom příjemným mejdánkem s hudbou a pitím dopředu oslavili budoucí medailové žně. Měli jsme totiž hned dvě želízka v ohni. Na prvenství v kategorii muži si brousili zuby dva naši nejsvalnatější borci – Slunce a Dejf a ani my s Klárkou jsme se ve smíšené kategorii nehodlali spokojit se čtvrtým místem, jako minule.

Počítali jsme tak trochu i s tím, že některé posádky, které by nás snad mohly ohrozit, dopředu zlikvidujeme nasazením tajných agentů Karla a Mártyho. Ti jim měli přivodit lehkou ranní nevolnost a tím pádem znevýhodnění v závodu. Bohužel většina našich vážných soupeřů s tím asi počítala, bo všichni dorazili až ráno a tak jedinou posádkou, na kterou se mohli naši agenti zaměřit, byli jen Zbyňa se Sojkou. Tam byli ale vcelku úspěšní. Teda – aspoň kolem půlnoci to tak vypadalo.

Ráno mě vzbudil hluk, dusot a pokřikování. Vykoukl jsem ze stanu a spatřil, že kemp u hotelu je plný čerstvých, odpočatých a značně motivovaných lidí. Někteří si dovybavovali lodi ampulemi s energetickými nápoji a různými vitamínovými bombami, jiní si na přídě lepili zalaminované nákresy sázavských jezů, rozcvičovali se a tak podobně. Já si šel dát párek s hořčicí. U stánku se klátil Zbyňa ve svojí orvané hučce, něco hulákal a vypadal zbědovaně. Hurá, aspoň někdo jakž takž normální. Vrátil jsem se ke stanu, kde si Sluníčko připravovalo nějakou záhadnou vitamínovo-energetickou směsku. Když pak zjistilo, že nikdo nemá lžíci, nechalo bombu bombou a šlo si taky normálně dát párek s hořčicí.

No – a pak už jsme odstartovali. Tentokrát to bylo údajně přes osmdesát lodí. Nám se start tak úplně nepovedl. Když jsme se vymotávali ze změti lodí před jezem, najednou se z boku přiřítila jakási modrá samba a překřížila nám spolu s dalšími asi pěti loďmi cestu. Nastal zmatek, kdy jsme neměli kam strčit pádlo, mlátili se přes ruce a bouchali do sebe. Tohle klubko se rozpletlo až kus za jezem. Ze začátku to vypadalo, že se budem honit s Pedrem a Zbyňou, ale pak nám trochu ujeli a dotlačila se na nás taková starší smíšená posádka. U Zlenic jsem se tradičně zamotal do mělčin a v tu chvíli nás předjeli. Honili jsme se s nima až do Kostelce, kde jsme jim při výběhu na hrad jednoduše utekli. Z Kostelce jsme pak vyráželi úplně sami a protože jsme věděli, že Zbyňu už nedojedem, mohli jsme si dovolit i malinko volnější tempo. Další smíšená loď byla skoro kilometr za námi, takže jsme se tentokrát mohli dokonce tak trochu kochat okolím. Do Pikovic jsme dorazili v čase 05:05:33 na pátém místě mezi mixy (celkově čtrnáctí), Slunce s Dejvem 04:58:20 jako šestí mezi muži, celkové desáté místo. Ten holomek Zbyňa dorazil před náma…

My jsme nakonec v mixech získali pohár. Ten maník, co jsme se s ním až do Zbořeňáku honili, byl loni šestej, a tak nechal pro prvních šest míst v mixech udělat na vlastní náklady poháry. Krutou ironií osudu letos dojel sedmej 🙂